Mauricius – den po dni

Je to jeden z nejzelenějších ostrovů, které jsem viděla, s úžasnou přírodou a bílými plážemi.

Na Mauricius jsme jeli hlavně kvůli svatbě, kterou jsme zde zamýšleli mít. Cestovali jsme s našimi dvěma dětmi, které měly 4 a 1 rok. Čtyřdenní svatební pobyt jsme si protáhli na 2 týdny, abychom mohli procestovat ostrov. Udělali jsme opravdu dobře, ostrov je nádherný a budu na něj dlouho vzpomínat. Je jiný než jiné africké ostrovy, které bývají často špinavé a neudržované. Mauricius není úplně chudý, jako ostatní ostrovy, žije z turismu. Taky se tady všude pěstuje cukrová třtina, banány, papája atd. Obyvatelé se živí taky rybolovem. Prostě na naše poměry ostrov chudý je, ale na africké poměry se jedná o bohatý ostrov.

1. den – jihovýchod ostrova

Na Mauricius jsme přiletěli brzo ráno, o půl šesté. Z dlouhého dvanáctihodinového letu s dětmi jsme byli opravdu dost unavení. Na ubytování jsme mohli až od tří hodin, takže jsme se nadopovali kávou a šli si užít náš první den. Nejdříve nás čekaly povinnosti, jako půjčení auta. Nemám to ráda, ale je to nezbytné, abychom si užili dovolenou. O půjčení auta a formalitách k tomu potřebných vám napíšu příště. Když jsme konečně měli vše vyřízené, vyjeli jsme. Na Mauriciu se řídí vlevo, což bylo ze začátku trochu náročné. Pak jsme si ale zvykli a přišlo nám to normální.

Náš první cíl bylo město Mahebourg. Je to městečko místních, turistů je tady minimum a to hlavně proto, že zde není žádná hezká pláž. Město samo o sobě je zajímavé. Auto jsme zaparkovali v uličkám města. Nejdříve jsem uviděla řadu místních u okýnka s jídlem. Super, hned mě napadlo, že si dáme něco na jídlo. Snídaně v letadle byla hnusná a u nás v ČR už byl čas oběda. Přišla jsem k okýnku a řekla, že chci to, co si tady dávají všichni ostatní. Dostala jsem 3 placky s masem, stály mě 30 Kč na naše. Byly skvělé, jedla jsem je pak až do konce dovolené. Šla jsem na obhlídku města. Procházela jsem hlavní rušnou ulici. Hned na první pohled mě dostaly místní autobusy. Byly to takové staré rachotiny a jezdilo jich všude plno. Úplně mě lákalo se v nich projet, ale s dětmi jsem to raději neriskovala. V městě je kostel Notre Dame des Anges, který je docela hezký. Pak jsem šla do Mahebourg Museum. Je to na místní poměry hezky udržovaná budova a okolní parčík. Vstup je zdarma, tak jsem nakoukla. Vevnitř to je určitě zajímavé pro ty, kdo se trochu zajímá o historii. Moje procházka pokračovala směrem k moři. Doporučuji místo Mahebourg Waterfront, kde je krásný výhled na vzdálenější hory zvláštních tvarů. Kousek od tohoto místa je tržiště, kde koupíte spoustu věci a suvenýrů.

Po cestě jsme se stavili v obchodě, kde jsme nakoupili hlavně vody a něco na svačinu. A další kafe. Obchody bývají v každém větším městě a jsou bohatě zásobeny, takže se nemusíte obávat, že něco neseženete.

Chtěli jsme si jít odpočinout. Jeli jsme na pláž Blue Bay. Chvilku jsme kroužili, než jsme zaparkovali. Pláž je hezká, ideální pro děti. Voda je klidná, žádné velké vlny, je to proto, že pláž leží v zátoce. Nad pláží vzlétávají letadla, což je velký zážitek. Na pláži jsme byli asi 3 hodiny. Pro ty, kdo nemají děti a chtějí jít šnorchlovat, je to ideální místo. Prý jsou zde hezké korály a podmořský svět.

Po pláži nám děti usnuly v autě. Na plánovou pláž La Cambuse Beach jsme se jeli jen podívat. Byla moc hezká, tak jsme si řekli, že se tady musíme ještě někdy podívat. Všichni jsme byli dost unavení, tak jsme jeli pobřežní jižní cestou na ubytování, které jsme měli na jihozápadě v La Gaulette, což bylo přes hodinu cesty.

2. den – jih ostrova

Ráno jsme si udělali snídani na ubytování. Předchozí den jsme si koupili vajíčka. Už jsem byla natěšená na další den. Cesta do obce Souillac trvala 50 minut. Odtud to bylo ještě kousek k vodopádům Rochester Falls. Poslední 2,5 km byly po nezpevněné cestě, kde bych asi po vydatném dešti nejela. Cestu jsme projeli i normální autem s půjčovny, které nebylo 4×4. Sledujte ale cedule, google mapy vedly špatně. Na konci cestu jsme nechali auto a posledních 800m jsme museli pěšky. Cesta byla bahnitá a podemletá vodou. Boty jsme měli dost špinavé. Ale stálo to za to! Vodopády byly nádherné. Jedná se o nejširší vodopád ostrova, který stéká z výšky 10 m. Pod vodopádem se můžete vykoupat.

Po cestě zpět jsme dostali chuť na kafe. Zastavili jsme v malé hospůdce v Souillac. Kafe bylo výborné. Co ale nesnáším na místních, je to, že se nás snaží za každou cenu natáhnout. Ceny samozřejmě uvedeny nebyly a při placení si paní řekla o 120 Kč na jedno kafe, což je na Mauricius a místní hospůdku opravdu dost vysoká cena. Zaplatili jsme ji to, ale nemám ráda, když se mě někdo snaží takhle natáhnout, protože jsem cizinec. Byla jsem poučena a vždy chtěla první vědět cenu, než si něco objednám.

Pokračovali jsme dál na pláž Gris Gris a skálu La roche qui pleure. Naivně jsem si myslela, že se tady vykoupeme. Ale cedule nad pláží říkala, že koupání je nebezpečné. Byly opravdu velké vlny a s dětmi jsme to vzdali. Sedli jsme si na vyhlídku nad pláží a užívali si pohledu na vlny. Pak jsme si šli projít na La roche qui pleure, kde se ocitnete přímo mezi vlnami a cítíte jejich sílu.

Dali jsme si oběd v úžasné hospůdce u pláže Gris Gris. Dál jsme chtěli jít do La Vanille Nature Park, ale děti nám usnuly v autě, tak jsme to vzdali. Vstupné je tady docela vysoké, okolo 800 Kč, tak jsme aspoň ušetřili. Chtěla jsem tam jít jen kvůli dětem.

Rozhodli jsme se, že chvilku pojedeme autem do La Vallée Des Couleurs Nature Park. Park je jedna velká turistická atrakce. Hodně profláklé místo, ale je to jedno z nej Mauricia, tak jsem se tam chtěla jít podívat. Vstup do parku je cca 200 Kč. Park je známý barevnou půdou, kterou můžeme vidět na mnoha fotografiích z Mauricia. K barevné zemi vede asi 1 km procházka, která je příjemná. Vede lesem, podél řeky. V parku se nachází i vodopád a u něho je moc příjemná restaurace s výhledem na vodopád. Na barevnou zem je udělaných pár vyhlídek. Pokud máte rádi adrenalin, tak si můžete zaplatit zip line skrz park, visutý most nebo výlet čtyřkolkami.

Po cestě zpět jsme se zastavili v obchodě a jeli na ubytování. Přijeli jsme za tmy. V dubnu byla tma po 6 hodině večerní. Děti se díky tomu rychle přetočili na místní čas.

3. den – jihovýchod ostrova

Další krásný slunečný den. Po snídani jsme ráno vyjeli směrem k národnímu parku Chamarel. Cesta z La Galette do hor je krásná a po cestě je úžasná vyhlídka, kde jsme zastavili. Není zde parkoviště, tak je to docela na hraně, auta parkují všude.

Cesta k Chamarel trvala jen 15 minut. Do parku se platí vstup 300 Kč. Je to další turistické místo ostrova. Ale tohle opravdu stojí za to a byla by škoda, ho vynechat. Vodopád Chamarel je druhý nejhezčí vodopád, který jsem v životě viděla. Ten nejhezčí byl v Americe v Yosemitech. Vodopád je neuvěřitelně vysoký. Na výhled jsou udělené dvě krásné vyhlídky. Téměř k vyhlídkám dojedete autem. Druhé skvělé místo parku je 7 Colored Earth. Místo je vzdálené asi 1 km od vodopádu, dojedete k němu autem. Místo je podobné jako La Valléé Des Couleurs, kde jsme byli předchozí den. Barevná země. Moc hezká, ale na fotky, které znám, se to musí dobarvit. Pokud chcete poznat místní přírodu, můžete si zaplatit Ebony forest trail. To už jsme nešli.

Po cestě zpět jsme se stavili na oběd do hospůdky v Chamarel. Děti nám pak usnuly v autě. Rozhodli jsme se vynechat známou rumerii, která se v Chamarel nachází. Se spícími dětmi by to nešlo. Péťa souhlasil, že pohlídá spící děti a já si můžu vyjít na horu La Morne. Byla jsem za to moc vděčná. Říkal, že si zdřímne s nimi.

Výstup na horu Le Morne mi trval 1,5 hodin celkem i dolů. Spěchala jsem, aby na mě Péťa nemusel dlouho čekat, kdyby se náhodou děti vzbudily. Napůl jsem běžela. Pro pohodový výstup počítejte minimálně 3 hodiny. Výstup je docela nebezpečný, určitě tam nechoďte po dešti nebo pokud máte strach z výšek nebo vám dělá problém lézt po skále vzhůru. Sama jsem nechápala, že tady pouští turisty bez doprovodu, bylo to opravdu trochu nebezpečné. Já jsem ale na skály zvyklá, mám za sebou pár ferat, takže mi to nepřišlo a skály jsem hladce vyšplhala. Z hory byl výhled i na podmořský vodopád, který se zde nachází a je ikonickou fotkou Mauricia. Ale vodopád byl ze špatného úhlu a nevynikl. Nahoře jsem udělala pár fotek a spěchala dolů.

Posledním dnešním programem byl odpočinek na pláží Le Morne. Je to nádherná, dlouhá pláž s bílým pískem, nad kterou se tyčí obří skála Le Morne, kde jsem byla. Byli jsme na ni až do západu slunce. Děti si vyhrály a my měli chvilku klid. Po cestě domů jsme se stavili na tortily u místního prodejce. Cesta zpět trvala jen 15 minut.

4. den – města ostrova

4. den ráno nás probudil déšt, opravdu silný. Myslela jsem si, že to je jen přeháňka, ale bylo škaredě celý den. Měla jsem v plánu jet do hor. Zkusili jsme to, jeli jsme skoro hodinu směr hory, ale byla všude mlha, nestálo to za to. Rozhodli jsme se, že jdeme do města Curepipe a následně do hlavního města Port Louis. Byla to dobrá volba. Ve městě je, kde se schovat, když začne pršet, takže to byla fajn. Nejdříve jsme se stavili u známého sídla Domaine des Aubineaux, je zde restaurace. Jedná se o koloniální dům v anglickém stylu, uvnitř je restaurace. Moc hezké, ale pokud ho vynecháte, nic se nestane. Dalším místem byla vyhlídka na město z Trou Aux Cerfs Volcano. Dá se dojet až nahoru a okolo je krásná procházka s vyhlídkou na město. Děti usnuly v autě, tak jsem se šla projít kousek sama. To jsem neměla dělat, protože v okolí nikdo nebyl a napadli mě psi. Byla jsem dost zoufala a s brekem doběhla do auta. Nicméně na dno vulkánu je jen jedna vyhlídka, která není nijak zajímavá. Je zde spíše hezký výhled do okolí.

Pokračovali jsme prohlídkou města Curepipe. Šli jsme ke kostelu St. Helene Church a prošli jsme si trhy, které byly opravdu obří. Péťa si na nich chtěl koupit boty na svatbu. Dali jsme si oběd. Já zkusila místní bufet a špagety, které byly úžasné. Péťa se místního jídla bál a dal si burger v turističtější restauraci. Zašli jsme si na dortík, které tady byly za pár korun. Pak jsme se rozhodli jet ještě do hlavního města Port Louis. Už při vjezdu do města jsme viděli zajímavé budovy, vysoké. Město vypadalo na první pohled jako normální evropské město.

Zaparkovat v centru byl oříšek. Všude jsou cedule, že parkování povoleno na 2 hodiny. Musíte mít k tomu speciální papír, kde vepíšete čas příjezdu. Ten jsme neměli, čas příjezdu jsme napsali na papír. Později jsme se dozvěděli, že bychom za to měli pokutu, kdyby nás chytli. V hlavním městě jsme prošli hlavně centrum. Místní trhy, které byli obří, ale když člověk procházel centrem, tak viděl i chudobu místních. Byl to zvláštní pohled. Všude bylo plno lidí, kteří chtěli něco prodat nebo žebrali. Došli jsme až k waterfront, kde je to opravdu příjemné a nachází se tady plno hezkých restaurací a kaváren. Žádné extra stavby ve městě nejsou, ale stojí za návštěvu.

Čekala nás cesta na ubytko. Děti byly unavené a my hladoví. Měli jsme jet hodinu a půl. V půlce cesty jsme si naplánovali večeři, abychom cestu s dětmi přežili.

5. den – střed ostrova

Konečně přestalo pršet, sice bylo pod mrakem, ale to nevadilo. Dneska jsme měli nabitý plán, takže jsme se snažili vyjet brzo. Jeli jsme autem 1h 15 min k výrobně čajů Bois Cheri Tea Factory. Po cestě jsme se stavili na skvělou vyhlídku Maconde Viewpoint, je to po pobřežní cestě ze západu na východ, kde ji nemůžete minout. Stojí za to se tady zastavit. Bois Cheri je úžasné místo. Když, přijíždíte k výrobně, projíždíte čajovými plantážemi, které jsou opravdu velké. Zpracování čaje probíhá ještě starým způsobem, což se mi velmi líbilo. U nás je všechno tak moderní, ale tam se sbírají čajové lístky ručně. Jediné, co mě mrzelo, bylo množství lidí na exkurzi. Návštěvníků bylo opravdu dost. Exkurze stála asi 300 Kč. Pro mě to byl velký zážitek a moc se továrna líbila. Už při vstupu do výrobny mě dostala neuvěřitelná vůně čaje, která byla opravdu silná. Starodávné stroje zpracující čaj a žádná bezpečnost práce, zato lidé byli rádi, že nějakou práci mají. Po exkurzi jsme jeli na kopeček do nádherné restaurace na ochutnávku čajů, které se v továrně vyrábějí. Bylo to super.

Po exkurzi jsme jeli na další známé místo Grand Bassin Temple. Jedná se o velký hinduistický chrám, který po cestě nemůžete přehlídnout. U chrámu stojí dvě obří sochy. Místo je zvláštně mytické. Chrám se rozkládá okolo jezírka, ve kterém si věřící omývají nohy. Na místo je vstup povolen jen, pokud jste zahalení. Nikdo to sice nekontroluje, ale je to slušnost, takže jsem si přes sebe vzala velký šátek. Mnoho hinduistů se v chrámech modlilo, máčeli si nohy ve vodě, bylo to zajímavé je pozorovat. Tohle místo určitě navštivte!

Další naší zastávkou byla nádherná vyhlídka Gorges Viewpoint. U vyhlídky je parkoviště, kde bylo plno opic, turisté je krmili, takže se jich nahromadilo opravdu dost. Asi 200 m od parkoviště je nádherná vyhlídka, asi nejhezčí z celého ostrova. Vidíte celý národní park, včetně obřího vodopádů. Po cestě zpět jsme se stavili na další nádherné vodopády Alexandra Falls. Od parkoviště je to asi 300 m. Z vyhlídky na vodopády vidíte rovnou dva obří vodopády, opravdu to stojí za to. Pokud máte čas, udělejte si procházku k nim, je tady stezka, kterou bych se hned vydala.

Naše děti už byly dost unavené, takže jsme se rozhodli je uspat v autě a jet 50 minut autem na pláž Flic en Flic. Pláž patří k jedné z nejhezčích na ostrově. Po cestě jsme se stavili ještě do obchodů a na benzinku, aby se děti co nejvíce vyspaly. U pláže nebyl problém zaparkovat. Pláž byla opravdu krásná, dlouhá, bílá s průzračným mořem. Město Flic en Flic je jedno z turistických míst, kde je hodně turistů. Celá oblast okolo Flic en Flic, Trou-aux-Biches, Grand Baie je turistická, protože jsou tady nejhezčí pláže z celého ostrova. Bylo tady plno obchůdků a fajn restaurací, kde bych si hned sedla, ale bylo dost hodin a my s dětmi spěchali na ubytování.

6. den – střed ostrova

Ráno jsme se museli sbalit, čekalo nás další ubytování. Sbalení věci i pro děti je po ránu výzva a člověk se rychle probudí. Když jsem zpocená sedla do auta, oddychla jsem si. Jako první nás čekala procházka v Black River National Park. Auto jsme nechali na parkovišti u Black River Visitor Center. Parkoviště je zdarma. Naším cílem byla vyhlídka Macchabée Viewpoint. Mělo to být dohromady 7,5 km, což je s dětmi docela výzva. Stezka vedla nejdříve nádherným lesem, takovým, jaký u nás není. Kochala jsem se neznámými stromy a řekou, okolo které se šlo. Sem tam jsme museli vyzout boty a řeku přejít naboso. Bylo to super, dokud stezka nezačala prudce stoupat. Ellenka šla statečně, ale po kilometrů stoupání jí to přestalo bavit a chtěla se jen nést. Nakonec jsme to vyšli. Za odměnu nás čekal nádherný výhled, fakt to stálo za tu námahu. Cestou zpátky jsme zvolili jinou cestu, která nebyla tak prudká a byla možná hezčí. Navíc jsme si zchladili nohy v řece. Děti už byly unavené. U auta jsme dali svačinu a jeli.

Jih ostrova jsme měli projetý, jeli jsme objevovat severní část. Jelikož se zatáhlo, zvolili jsme jako další program botanickou zahradu v Pamplemousses. Děti se během jízdy prospaly, takže jsme mohli vyrazit. Před vstupem do zahrady je velké parkoviště, které je zdarma. Vstup do zahrady je 100 Kč. Zahrada je úžasná. Sice nám začalo trochu pokapávat, ale nebyla to žádná hrůza. I pro neznalce květin a stromu, jako jsem já, byla zahrada zážitek. Nejhezčím místem zahrady je rybníček s obřími lekníny. Je to fotogenické místo. Strávili jsme zde asi hodiny, když nás vyhnal déšť, který začal být dost vydatný. Běželi jsme se schovat do auta. Měli jsme docela hlad, tak jsme se stavili v Pamplemousses na večeři. Dali jsme si skvělé burito. Mezitím začalo opravdu pořádně lít, vůbec se nám nechtělo v tom strašném dešti nikam jet, ale déšť neustával, tak jsme jeli. Po nějaké době začalo být všude plno vody, začala se valit z hor na cestu. Všude teklo plno vody. Bylo to šílené. Jeli jsme sice dál, ale po nějaké době nás zastavila zaplavená cesta. Dívala jsem se do mapy, kde se to dá objet. Museli jsme jet okolo a modlit se, aby tam taky nebyla zaplavená cesta. Naštěstí ne a v pohodě jsme dojeli na naše další ubytování.

Ubytování nebylo nic moc. Měli jsme pronajatý domeček, který by nebyl špatný, ale byl v hrozném prostředí. Všude bylo hodně toulavých psů a pochybných lidí. Ještě, že okolo domečku byl obří plot.