Mexiko – Yucatán

1. den – „Cancún“

• Playa Delfines
• Playa Marlín
• Trh Mercado 28

Cesta tam byla opravdu dlouhá. Nejdříve jsme strávili 7 hodin v autě do Mnichova, pak následovala 16 h letu s přestupem v Lisabonu. S dítětem to byla opravdu výzva. Myslím, že jsme byli o dost více unavení než malá. Po cestě do Mnichova jsme se stavili u zámku Orlík, kde jsme si dali menší pauzu. Oběd, piknik s dekou, malá se potřebovala protáhnout. Když jsme dorazili do Mnichova, v pohodě jsme zaparkovali auto na letištním parkovišti. Parkovali jsme 10 minut autobusem od terminálu. Cena parkovného byla docela vysoká téměř 1500 Kč za dva týdny. A to ještě díky tomu, že jsem to měla zamluvené dopředu.

Let byl s malou nekonečný, docela jsem si oddychla, když jsme přistáli v Cancúnu. Když jsme vyšli z letiště ve 4 ráno bylo opravdu horko. Nejdříve jsme si chtěli půjčit auto, a hledali jsme pobočku autopůjčovny Mex car, kde jsem měla zarezervované auto. Nikde nikdo nebyl i přesto, že psali, že by měli být v tuto dobu otevření. Po delší době jsme narazili na dodávku, která svážela lidí k půjčovně. Půjčovna není přímo u příletové haly, museli jsme tam dojet. V pobočce bylo docela dost lidí, trvalo to, než jsme se dostali na řadu. Po komplikacích kvůli pojištění, a zvýšení ceny díky nesmyslné pojistce, kterou jsem si platila na internetu, jsme seděli v autě. Nikdy si už neobjednám auto přes zprostředkovatele, opravdu se to nevyplatí, i přes na první pohled nízkou cenu. Auto jsme si nafotili a zkontrolovali kolik je v autě benzínu. Byla tam jen polovina, tak jsme to hned chtěli zapsat.

Jako první jsme zamířili na nějakou pláž, abychom si odpočinuli. Měla jsem ve svém seznamu pláž Playa Delfines. Byla to opravdu krásná pláž, jedna z těch hezčích na Yucatánu. Byla jsem z ní mile překvapena. Byla to část ohromné pláže, která se táhla podél celého Cancúnu. Na městkou pláž však byla čistá. Jedinou nevýhodou byl silný vítr a vlny, navíc visela červená vlajka. Pláže v Cancúnu jsou pověstné silnějším větrem a vlnami. Na pláži bylo plno varanů, nejdříve jsem z nich měla respekt, ale brzo jsem se jich přestala bát, byli totiž všude. Běhali okolo nás bez ostychu. Každý, kdo je v Cancúnu by měl tuto pláž navštívit, je úžasná.

Další pláž, kterou jsme navštívili byla Playa Marlín. Ta už nebyla tak hezká, jako předchozí. Ale taky měla něco do sebe. Bylo zde o dost více lidí. Před vstupem nám, kvůli koronaviru, měřili teplotu a dávali desinfekci.

Když už nás pláže omrzely, šly jsme se podívat na trh Mercado 28. Jednalo se o tržiště zaměřené spíše na turisty. Ale bylo to fajn se zde projít. Každý se snažil prodat, co mohl, neboť turistů ve městě nebylo mnoho. Určitě doporučuji navštívit.

2. den – Ostrov Isla Mujeres

• Isla Mujeres
  • Playa Norte
  • Punta Sur
• Playa Chacmool

Protože jsem měli ještě pořád trochu posunutý čas, vstávali jsme ve 4 ráno a byli jsme úplně vyspaní. Rozhodli jsme se jít na ranní trajekt na Isla Mujeres, jel v 7:00. Nebyl to úplně dobrý nápad, protože ranním trajektem jelo plno místních, dostali jsme se až na trajekt 7:30. Trajekt jezdil v každou celou hodinu, ve špičce každou půlhodinu. Zpátky jezdil taky každou celou hodinu, aspoň se to dobře pamatovalo.

Trajekt se nazýval Ultramar Ferry. Jezdil z přístavu Puerto Juarez. Dojeli jsme zde autem a nechali ho v uličkách u přístavu. Bylo zde i parkoviště, ale na zdejší poměru dost drahé, rozhodli jsme se ho nevyužít a riskli jsme zaparkování v uličkách. Trajekt na ostrov stál 190 peso jedna jízda (209 Kč) nebo 350 peso zpáteční (385 Kč).

Na ostrově jsme byli rychle, cca za půl hodiny. Vystoupili jsme, bylo 8 ráno, ostrov byl ještě „spící“, nikde nikdo jen místní. Když jsme šli tím stejným místem o tři hodiny později, bylo to úplně jiné místo. Všude to žilo, bylo zde plno stánku a obchůdků se vším možným. Hned z rána jsme šli na pláž Playa Norte. Byla to úžasná pláž, dne mého názoru, nejhezčí pláž na Yucatánu. Nádherný bílý písek a palmy. Leželi jsme tady 3 hodiny a užívali si to. Pak jsme se šli projít a sehnat golfový vozík. Všichni jezdili po ostrově vozíkem. Půjčili jsme si ho za cca 550 Kč, půjčovné zahrnovalo i projetý benzín. Vozíkem jsme jeli na Punta Sur. Maják na opačné straně ostrova. Je to taky moc krásné místo s hezkým výhledem. Sedli jsme si do restaurace na výhledu a užívali si místo. Ostrov jsme projeli dookola, vrátili vozík a šli na trajekt zpět.

Aby toho ten den nebylo málo, stavili jsme se ještě na pláž Playa Chacmool v hotelové zóně v Cancúnu. Tou jsem byla malinko zklamaná, protože tam bylo moc lidí. Zdrželi jsme se jen proto, že malá usnula.

3. den – Playa del Carmen

• Puerto Morelos
• Playa del Carmen

Z Cancúnu do Playa del Carmen to je pouhých 60 km, asi hodina cesty. Po cestě jsme měli zastávku v Puerto Morelos. Je to menší, ale krásné letovisko, které se mi moc líbilo. Bylo takové klidné, dalo se tady v pohodě zaparkovat. Po cestě na pláž bylo pár obchůdků. Pláž by byla nádherná, ale my měli smůlu, že zde bylo zrovna hodně řas. Dojem z pláže to dost kazilo. Ale určitě stojí za zastávku.

Po menší pauze jsme dorazili do Playa del Carmen. Je to obří turistické letovisko, asi největší na Yucatánu. V okolí pláže se nedá zaparkovat, všude se dost platí. Zaparkovali jsme až kilometr od pláže, kde už to bylo zdarma. Po cestě na pláž jsme míjeli plno obchůdku se vším možným. Dalo se tady nakoupit hezké levné oblečení. Promenáda v ulicích okolo pláže je velmi živá. Je zde plno obchůdku a lákadel pro turisty. Pláž je taky nádherná. Bílý písek, palmy a čisté moře (jen my jsme zase měli smůlu na řasy). Okolo pláže je plno krásných hospůdek.

Bokem od hlavní pláže je druhá dlouhá pláž Playacar. Byla jsem se zde projít navečer. Pláž je taky moc hezká, malinko klidnější než ta hlavní. V parku u pláže jsou menší mayské ruiny.

4. den – Tulum a okolí

• Blue Cenote
• Pláž Xpu-Ha
• Cenote Xunaan-Ha
• Tulum – ruiny a pláž

Tento den už byl aktivnější, zvykli jsme si na časový posun, byl nejvyšší čas na akčnější program. Ráno jsme jeli na Blue Cenote. Bylo to asi 25 km z Playa del Carmen. Byli jsme tam na otvíračku v 8:30 (zavírají v 17:30), což se ukázalo jako super nápad, byli jsme tam úplně sami. Vstup byl 120 peso (cca 130 Kč). Blue Cenote je nádherné, krásná příroda, modrá, průzračná voda. Voda přímo láká ke šnorchlování. V areálu se dalo půjčit šnorchlovací vybavení za 80 Kč. Užili jsme si to na maximum, skočili jsme si do vody, zašnorchnovali jsme si, zaplavali. Když jsme po hodině odcházeli, začali chodit lidé.

Kousíček od cenoty je pláž Xpu-Ha. Platí se zde vstup 50 peso na osobu. Ale aspoň jsme nemuseli řešit parkovné, v ceně byly i sprchy. Pláž to byla přímo nádherná, bílý jemný písek, čistá voda, všude palmy. Bylo taky i plno restaurací, ale ty jsme nevyužili. Pláž byla úplně prázdná, byli jsme tam skoro sami.

Dalším plánem byla cenote Xunaan-Ha. Bylo to 15 km od pláže. Vstup byl vyšší 200 peso (220 Kč). Cenota ale byla moc hezká. Blue Cenote byla ale hezčí. Cenota Xunaan-Ha měla taky něco do sebe. Byla menší, ale hluboká. Voda byla taky úžasně čistá. Dalo se tady skákat do vody. Zip line ale neměli nataženou. Je to taky super cenota na šnorchlování. Šnorchlovací vybavení a vestu si tady taky můžete půjčit. Vesty však ani v jedné cenotě nebyly povinné.

Cenot už dneska bylo dost. Vydali jsme se do archeologické zóny Tulum. Bylo to dalších 20 km. Zaparkovali jsme na parkoviště, kde nás dovedly cedule. Platilo se 40 peso na hodinu, docela dost na mexické poměry. Navíc to ke vstupu do objektu byl další kilometr pěšky. Lepší parkoviště jsme ale po cestě neviděli. Vstup do objektu bylo 80 peso (80 Kč). Archeologická zóna byla úžasná, v kombinaci s mořem to mělo úžasnou atmosféru. Odpoledne tady byl hrozný hic. Šli jsme se zchladit na tulumskou pláž, která byla dalších 15 minut pěšky. Tulumská pláž je taky úžasná jako všechny pláže na Mayské riviéře. Jediné, co ty pláže kazí, jsou řasy.

Ještě bych ráda doporučila dnešní ubytování. Bylo to zážitkové ubytování v chatkách. Moc se mi líbilo. Byla tam atmosféra džungle a poslouchání zvuků zdejší přírody bylo úplně úžasné. Jmenovalo se Casa Mango.

5. den – dobrodružství pokračuje

• Coba
• Cenote Dos Ojos

Ráno, když jsme se nabažili skvělého ubytování, dali si jednu z nejlepších vaječných omelet, které jsme kdy měla, vydali jsme se do archeologické zóny Coba. Od ubytování to byl kousek. Platilo se parkovné 50 peso a vstup 75 peso na osobu. Areál je dost rozsáhly. Pokud se rozhodnete areál probádat pěšky, čeká vás cca 6 km. Alternativou je půjčení kola u vstupu, nebo využití bike taxi. Pyramidy jsou moc hezké, nachází se zde dokonce jedna z nejvyšších pyramid. Místo má opravdu historickou atmosféru a moc se mi tady líbilo.

Když začalo být pořádné horko, jeli jsme se zchladit do nedaleké cenoty Dos Ojos. Byla to jedna z těch hezčích cenot. Byla opravdu nádherná. Vstup byl 150 peso. Byla zde taky možnost si půjčit šnorchlovací vybavení a vesty. Vesty povinné nebyly. Jedná se o polootevřenou cenotu, část je v jeskyni, část je otevřená. Okolo cenoty se vyhřívaly želvy, byl zážitek s nimi plavat ve vodě. V jeskyni jsem zase plavala s netopýry. Úžasný zážitek. A ta průzračná modrá voda!!! Aby čistotu cenoty udrželi, platily zde pravidla. Každý se před vstupem musel osprchovat, suchého člověka do vody nepustili. Taky na sobě nikdo nesměl mít opalovací krémy. Tuhle cenotu určitě doporučuji, byla jsem z ní nadšená.

Další část dne nás čekal přejez do Mahahual, kde jsme měli ubytování. Byl to 2,5 hodiny dlouhý přejezd, bylo to cca 250 km.

6. den – Mahahual, Bacalar

• Promenáda Mahahual
• Jezero Bacalar

Ráno jsme se šli projít po promenádě v Mahahual. Bylo to moc příjemné místo. Určitě bych si zde dovedla představit týden u moře. Městečko bylo klidnější, ale bylo zde vše, co turista potřebuje. Po promenádě bylo plno obchůdků a restaurací. Tohle místo mě dostala, mělo to atmosféru, která mě přitahovala. Do jedné restaurace na pláži jsme si sedli a dali si skvělou snídani za pár korun. Nebylo tady tak draho jako v jiných turistických destinacích.

Když jsme Mahahual prozkoumali, malá už byla unavená a my se vydali na cestu k jezeru Bacalar. Měla mít 100 km a trvat hodinu. Všude tady byly neskutečné rovinky, rovina trvala klidně i 30 km. Proto cesta uběhla dost rychle. Okolo cesty to bylo jednotvárné, nebylo nic extra k vidění, po obou stranách byla džungle.

Po cestě jsme byli rozžhavení, skočili jsme teda na nejbližším místě do jezera. To místo nebylo moc hezká a nejdříve jsem byla jezerem zklamaná. Ale byl to pouze první pocit. K jezeru se člověk těžko dostává, pokud nezná místa, kde se dá zadarmo koupat. Teda alespoň v městečku Bacalar. Ceny zde byly už o něco nižší, dali jsme si o něco levnější oběd než v turistických oblastech. Když jsme městečkem projeli narazili jsme na super placený přístup do vody u cenoty Cocalitos. Vstup stál 50 peso, ale voda měla opravdu 7 odstínu modře, jak psali ve všech průvodcích. Byl to úžasný pohled. S radostí jsme skočili do vody. Posledním místem, které jsme ten den u jezera navštívili, byla vyhlídka nad cenotou Azul. Bylo to na konci cesty, která vedla podél celého města. Z vyhlídky byl super výhled na celé jezero. Nikdy jsem neviděla jezero s takovými barvami, tolik odstínů modré.

7. den – vnitrozemí ostrova

• Jezero Bacalar
• Archeologická zóna Kohunlich

Chtěla jsem vidět ještě jednou celé jezero Bacalar, rozhodli jsme se pro výlet lodí. Odchytli nás na cestě a nabídli nám vyjížďku. Stálo to 250 peso, ale po jezeře jsme jezdili asi 2 hodiny, což mi přijde fajn cena. Udělali jsme dobře, výlet lodí se mi moc líbil. Jeli jsme okolo cenot a k pirátské zátoce, projeli jsme všechny hezké místa. Nikdy v životě jsem neviděla jezero, které by mělo takové barvy, tolik odstínu modré. V městečku bylo málo turistů, proto jsme na lodi byli jen 4.

Po projížďce byla malá unavená, proto jsme hned naplánovali přejezd ke Kohunlich, bylo to 70 km, 1 hodina cesty. V archeologické zóně Kohunlich jsme byli úplně sami, bylo to super. Možná to bylo tím, že jsme tam šli před zavíračkou, zavírali už v 16 hodin. Památky byly moc hezké. Vstup nebyl vysoký, nestálo to ani 100 peso. Místo opravdu dýchalo historií, pořád jsem si představovala, jak tady mohli Mayové před tolika roky žít. Po prohlídce jsme jeli do Xpujil, kde jsme měli ubytování, bylo to dalších 50 km.

8. den – den památek

• Památková zóna Xpujil
• Calakmul

My jako ranní ptáčata jsem byli na otvíračku v 8 ráno před památkovou zónou Xpujil. Dívali se na nás divně, Mexičané moc ranní ptáčata nejsou. Ale byli jsme zde úplně sami. Areál nebyl velký, prohlídky nám nezabrala ani hodinu. Ale hlavní pyramidový komplex vzadu byl opravdu moc hezky a zachovalý, za tu krátkou pauzu stál. Ani vstup zde nebyl vysoký, nebylo to více než 100 peso.

Před námi bylo 25 km k bráně ke vstupu do rezervace Calakmul. Vstupné se skládalo z více části, ale celkově jsme platili 300 peso (cca 330 Kč). Upozorňovali nás abychom měli hlavně dostatek benzínu, vody a jídla. Brzo jsem pochopila proč. Cesta k památkové zóně trvala 60km, asi 1,5h. Vedla úzkou klikatou cestou, takže se nedalo jet rychle, navíc nám do cesty pořád skákala nějaká zvířata. Jeli jsme celou dobu džunglí a bylo zde plno neznámých zvířat. Běhali po cestě a někdy nás nechtěli pustit. Nejvíc mě děsila značka pozor kočkovité šelmy. Cestou se dalo zabavit pozorování džungle, je to pro nás úplně něco neznámého, to u nás nemáme. Mě to fascinovalo. Po cestě jsem nepotkali žádné auto. O to větší překvapení bylo, že na konci u památkového zóny bylo aut plno. Památková zóna byla dost rozsáhlá, skládala se ze 4 části, struktur. Každá struktura měla velkou pyramidu. Na pyramidy se dalo vylézt. Z vrchu pyramidy byl úžasný výhled na celou džungli a sousední obří pyramidy. Bylo to opravdu dechberoucí, moc jsem si to užívala. Než jsme celý areál obešli, trvalo to minimálně 2 hodiny. Na tenhle výlet je třeba téměř celý den.

Čekal nás ještě dlouhý skoro 400 km přejezd do vesničky Ticul, kde jsme měli ubytování. Moje rada zní. Raději jet dále po hlavních cestách, než používat zkratky. My jsme si cestu chtěli zkrátit a jeli jsme 60 km krokem po úplně děravé cestě. Cesta navíc někdy skončila a pak začala znova, bylo to hrozné. Už jsem se děsila, že se budeme muset vracet. Vůbec si nedovedu představit někde uprostřed cesty uvíznout. Vždycky jsem si dávala pozor, abychom měli alespoň polovinu nádrže. Po cestě jsou dlouhé úseky, kde jsme benzínu nepotkali.

9. den – zajímavosti severozápadu poloostrova

• Památková zóna Uxmal
• Cenotes Homun – Santa Barbara
• Merida

Uxmal je velmi známá památková zóna, řekla bych, že po Chitze Itze nejznámější na poloostrově. Vstup je tady dost vysoký 450 peso (500 Kč), což je na mexické poměry opravdu dost. Předtím jsme za pyramidy neplatili víc než 100 peso. Prohlídka ale stále za ty prachy, byly to opravdu fascinující zachovalé pyramidy a stavby. Prohlídka trvala 1-2 hodiny. Tuto památku opravdu doporučuji, byla úžasná.

Když začalo být teplo, rozhodli jsme se jít vykoupat. Jeli jsme 100 km k vesničce Homun, kde jsou známé cenoty Homun. Nevěděli jsme, kde přesně cenoty jsou. Zkoušeli jsme náhodou zastavit u jedné cenoty, kde chtěli vstup 700 peso, to bych za to nedala. Jeli jsme o kousek dál do komplexu 3 cenoty, který se jmenoval Santa Barbara. Vstup byl jen 150 peso, tak jsme neváhali a udělali jsme moc dobře. Byly opravdu moc krásné. Všechny cenoty byly v jeskyni. K cenotám nás vezl vláček po kolejích, který táhl kůň, byl to super zážitek. Poslední cenota byla nejhezčí, ale všechny byly moc pěkné. V areálu jsme se zdrželi opravdu dlouho, ale nelitovali jsme. Nakonec jsme si za 90 peso dali oběd.

K večeru jsme jeli 60 km do Meridy, kde jsme měli ubytování. Já jsem se ještě večer šla projít do centra města. Bylo to něco přes kilometr z ubytování. V centru to opravdu žilo. Bylo tam spousta obchůdků a lidí. Hlavně v centru v parku to žilo. Nato, že jsem šla sama po tmě, tak jsem se cítila naprosto bezpečně.

10. den – sever poloostrova

• Městečko Izamal
• Památková zóna Chichen Itza
• Cenota Ik Kil
• Valladolid

Nejdříve jsem se rozmýšlela jestli do Izamalu zajíždět, ale pak jsem si řekla, že ano, nebylo to moc daleko. Městečko mě dost překvapilo, bylo opravdu krásné, mělo úžasnou atmosféru. Udělala jsem dobře, že jsme tady zajeli. Všechny budovy jsou opravdu žluté a jedna je jako druhá. Kdybych měla čas, tak bych si sedla do centra a užívala pohledu na tohle úžasné místo. To centrum bylo fakt úchvatné.

My ale spěchali do Chichen Itzy, abychom tam nedojeli v tom největším horku, bylo před námi 75 km, 1 hodina jízdy. Chichen Itza je šíleně turistické místo. Parkovné je 80 peso a vstup 500 peso, opravdu drahá památka. Ale byl by hřích být na Yucatánu a nepodívat se tady. Areál není extra velký, hlavní atrakcí je známá pyramida, kde je opravdu hodně lidí, kteří se zde všelijak fotí. Kolik póz na focení tady lidé vymyslí mě bavilo pozorovat. Hlavní pyramida je na druhou stranu opravdu hezká a zachovalá. Okolo pyramidy bylo plno prodejců, kteří se snažili kdeco prodat za vysoké ceny. Byla jsem ale ráda, že jsem místo viděla, mohla jsem si ho odškrtnout z míst, které jsem toužila vidět.

Po horkém chození po památkách se nabízí zchlazení jako super relax. Cenota Ik Kil je kousíček od Chichen Itzy a je to nádherná cenota. Je jedna z nejhezčích zavřených cenot v jeskyni. Ve stropě jeskyně je díra ven, kudy vedou dolů kořeny. Je to úžasná podívaná. Tuto cenotu určitě doporučuji navštívit. Jsou zde povinné vesty, které ale dostanete zdarma.

Už nás čekala jen 42 km dlouhá cesta do Valladolid, kde jsme měli ubytování. Večer jsem se chtěla projít po městečku, ale začala tak silná bouřka, že jsem si to rychle rozmyslela. Nechala jsem prohlídku na další den.

11. den – jízda severem pokračuje

• Cenote Samula
• Cenote Xkeken
• Cenote Suytun
• Jezero Las Coloradas
• Río Lagartos

Valladolid jsme ráno projeli autem, nebylo moc času. Město mě až tak nenadchlo, ale viděla jsem ho a byla spokojená. Možná večer má lepší atmosféru, ale ráno bylo dost mrtvé.

Cenote Samula a Xkeken jsou v jednom areálu. Parkování je bez problémů na velkém parkovišti, navíc zdarma. Můžete se rozhodnout, jestli chcete jít jen do jedné, nebo obou cenot. Vstupné do jedné cenoty bylo 80 peso, do obou 150 peso. Ke vstupnému si musíte připočítat cenu za vestu, která je povinná do vody, stojí 20 peso do každé cenoty zvlášť. Obě cenoty byly moc hezké. V cenotě Samula i Xkeken jsme byli skoro sami, mělo to hned jinou atmosféru. Obě jsou cenoty uzavřené, v jeskyni. Je to úžasný zážitek plavat v jeskyni mezi krápníky.

Pokud byste v okolí Valladolid měli navštívit jen jednu cenotu, za mě by to byla určitě cenota Suytun. Je to jedna z nejvíce fotografovaných cenot a je opravdu nádherná. Jedná se taky o uzavřenou cenotu v jeskyni, dovnitř proudí proud světla ze stropu. Parkování bylo zdarma a vstup byl 150 peso. Vesty byly vevnitř taky povinné, ale byly v ceně vstupného.

Koupání bylo pro dnešek dost, vydali jsme se na sever k růžovým jezerům Las Coloradas. Cesta byla dost dlouhá 130 km (téměř 2 h cesty). Prohlídka však nezabere moc času. Hned u vjezdu k jezerům nás chtěli odchytit průvodci (místní lidé, kteří si chtěli vydělat). K návštěvě jezera jsou však zbyteční. Když jsme přijeli k jezerům, byla jsem znechucená z ceny vstupného, v přepočtu 200 Kč/os. To bych za to opravdu nedala. Navíc jezera jsou hezky vidět i bez placení vstupného od cesty. Rozhodli jsme se podívat se jen tak z dálky. Jezera byla opravdu růžová, v životě jsem nikdy nic takového neviděla. Když jsme se pokochali pohledem na jezera, jeli jsme se podívat ještě na zdejší pláž. Moc hezká ale nebyla, byla dost větrná a bylo tam plno řas. Bez řas by byla hezká a dovedla bych si zde představit strávit odpoledne.

Río Lagartos je klidná rybářská vesnička, ale určitě má něco do sebe. Vzadu vesničky, u restaurace Chikila, je super vstup do lesa. Jde se tam po dřevěných lávkách dozadu k jezírku. Prochází se pralesem a vy každou chvíli čekáte, že na vás vykoukne krokodýl. Bohužel jsme žádného neviděli, ale i tak měla procházka něco do sebe. Nakonec jsme si dali, jako skoro každý den, quesadillu v místní restauraci. Pořád jsme jedli buď tacos, buritos nebo quesadillu. Přišlo mi, že tady nic jiného pořádného na jídlo nebylo. Za jídlo jsme moc neutratili, ty jejich placky vycházely docela levně. Šli jsme se ubytovat do super apartmánu, který vycházel na pár kaček.

12. den – covid testy Playa del Carmen, Holbox

Jelikož cestování v této době není vůbec jednoduché, museli jsme najít místo, kde jsou covid testy v naších cenových možnostech. Na ostrovu Holbox chtěli za PCR testy na covid skoro 4tisíce korun. Hledala jsem proto levnějším alternativu. Našla jsem centrum v Playa del Carmen, kde nám testy udělali za necelé 2 tisíce, což je docela rozdíl. Vydali jsme se teda na cestu do Playa del Carmen, bylo to 235 km, ale za ušetřené 4 tisíce mi to stálo. Po cestě se taky platilo mýto, které vycházelo na necelé 200 Kč. Udělali jsme si testy a zašli jsme se vykoupat. Pak jsme až mohli pokračovat v naší cestě směr Holbox. Do přístavu, odkud odjíždějí lodě na ostrov to bylo 122 km, další 1h 40 minut cesty. S vyspaným dítětem to bylo opravdu výživné, ale nějak jsme to zvládli.

Parkovali jsme přímo u trajektu ve vesničce Chiquilá. Parkování stálo 50 peso za každý započatý den. Za 3 započaté dny jsme zaplatili 150 peso (165 Kč), což se mi nezdálo moc. Hlavně, že nám auto někdo hlídal, byla jsem více v klidu. K lodí to byl jen kousek. Lodě jezdily každou půlhodiny a jezdí tady dvě společnosti. Je úplně jednou, kterou pojedete, jedná jezdí v celou a druhá o půl. Jen je potřeba si pohlídat, která právě odjíždí, a u které si kupuji lístek. Lístek stojí u obou společností stejně, 220 peso/jedná jízda. Okolo 5 hodiny jsme byli na ostrově. Turistická část ostrova není velká, všude to je kousek. Teď začíná válecí část naší dovolené. Na malém ostrůvku budeme 2 dny. Šli jsme se ubytovat a podívat na vyhlášenou pláž. Ubytování bylo opravdu super, stálo asi 400 Kč/ os/noc, ale nic mi tady nechybělo. Navíc jsme měli přístup do plážového klubu u moře, kde jsme měli zdarma lehátka. Lehátka sice nebyla na nejhezčí části pláže, ale i tak to byl luxus. Na pláži totiž nebyl žádný stín a nedalo se tam schovat před ostrým sluncem.

13. den – Holbox a válení se u vody

To je divný začátek dne, nemám žádný plán. Konec dovolené jsem chtěla strávit u vody na nějaké hezké pláži. Pláž na ostrově je opravdu nádherná. Dlouhá a bylo zde málo lidí. I když v centru ostrova to vypadalo, že je lidí dost, na pláži se to tak nějak rozprostřelo. Užívali jsme si lehátka v hotelovém klubu, střídali jsme to s pobytem na nejhezčí části pláže. Zašli jsme si na jídlo, drink a večer na pláž Punta Cocos na západ slunce. Na pláži měl být svítící plankton, my ale měli smůlu. Byl zrovna úplněk a měsíc zářil jako za dne, žádný plankton vidět nebyl. Ale i tak, západ slunce tady byl suprový. Na pláž jsme došli pěšky, byly to 2 km chůze. Ale všichni tam jezdili taxi golfovými vozíky za 100 peso/jedna cesta. Chůze pěšky byla záživná. Na ostrově nejsou asfaltové silnice a cesta byla sem tam zatopená po kolena vody. Brodili jsme se zatopenou cestou v žabkách, ale máme super vzpomínky.

14. den – Holbox a loučení se

Poslední den v Mexiku. Hned ráno jsem se šla ještě vyvalit na pláž. Malou jsem nechala s Péťou u bazénu na hotelu. Moc jsem si ležení na pláži v klidu užila. Z ostrova jsme odjížděli až odpoledne. Čekala nás jen 140 km cesta do Cancúnu, vrácení auta a hurá směr letiště. Vše bylo v pohodě. Těžce jsme se loučila, ale bez návratu by nebyla další cesta. Po Yucatánu jsme najezdili 2500km a každý km cesty stál za to!!!!! Mám na dovolenou úžasné vzpomínky.