Do Neapole jsme se vydali na podzim v roce 2016. Jeli jsme zde konec října, začátek listopadu. Měla jsem trochu obavy z počasí, ale to mě velice mile překvapilo. U nás už byla zima, kdežto zde to bylo přes poledne na kraťasy a tričko, nádherně svítilo sluníčko a bylo teplo. Teplota se pohybovala v průměru okolo 23 stupňů přes den. Co více si přát pro cestování!!! 🙂 Jediná nevýhoda byla, že se docela brzo stmívalo, takže jsme tím přes den byli dost omezeni

Náš popis cesty vypadal následovně:

„Neapol by měl každý aspoň jednou v životě vidět!!“

1.den – „divoký přílet a autobusem

skrz ostrov“

To by opravdu nebyla dovolená, aby to bylo všechno bez komplikací. Dneska už na to s úsměvem vzpomínáme, ale tehdy to teda byl docela opruz. Celá cesta probíhala v pohodě, odlétali jsme z Katowic Wizzairem. Už jsem se těšila na přistání, když začala sranda. Letadlo přistávalo poprvé, byl hrozný vítr, a když už vypadalo, že budeme na zemi, tak to pilot zvedl a letěli jsme nahoru. Udělali jsme asi půlhodinové kolečko nad letištěm a přistávali znova se stejným výsledkem. V tu chvíli už mi začínalo být špatně, s letadlem to neuvěřitelně třepalo. Když se podruhé vrátil do vzduchu, tak už kolečko nedělal a letěl pryč. To jsem byla dost překvapená a uvažovala jsem, kde vlastně jedeme. Nakonec jsme přistáli na letišti v Bari. Odtud jsme pak více než 4 hodiny jeli autobusy zpět do Neapole. Místo v poledne jsme přijeli večer, takže první den jsme měli úplně zabitý a zvládli jsme se pouze ubytovat.

Ubytování v Neapoli 

Jako v celé Itálii i v Neapoli je ubytování docela drahé. Dlouho jsem hledala vhodné ubytování, kde bychom byli v centru, ale za rozumnou cenu. Nakonec jsem se rozhodla pro průměrné ubytování v centru v hotelu LaPace. Ubytování bylo v pohodě, snídaně byly hodně podprůměrné, ale třeba už se zlepšili. Hlavní pozitivum byla skvěla dostupnost.

2. den – „jedeme na západ“

• Faro Capo Miseno – maják
• Lago Miseno – jezero
• Spiaggia Libera – pláž

Ráno jsme se vydali autobusem k majáku Capo Miseno. S jedním přestupem jsme tam v pohodě dojeli. Vysedli jsme u Laga Miseno a šli na procházku. Nejdříve jsme obešli jezero a dostali jsme se na pláž Spiaggia Libera. Jelikož bylo opravdu nádherně a slunce nabíralo na obrátkách, rozhodli jsme se si na chvíli odpočinout a lehnout si na pláž. Bylo tak teplo, že jsme vlezli i do moře, a to i já, která jsem docela zimomřivá. Bylo zde hodně příjemně, odpočívali jsme opravdu dlouho. Když už nás to nebavilo, šli jsme se projít k majáku. Bylo to asi 1,5 km, takže žádná hrůza, ale cesta vedla do kopce. Na stranu od majáku byl krásný výhled. Když se začalo stmívat, rozhodli jsme se jet autobusem zpátky. Měli jsme přestup na vlak v Bagnoli, kde jsme se u západu slunce šli projít, jelikož jsme měli dost času.

3. den – „nádherný ostrov Capri“

Capri je jeden z nejhezčích ostrovů, které jsem kdy viděla. Moc se mi líbilo spojení skal s mořem. Cesta lodí na ostrov ale není žádná levná záležitost. Když jsme ráno došli do přístavu, tak nám chvilku trvalo než jsme našli tu správnou část přístavu na nástup na loď směr Capri. Cena lodi byla cca 30 eur za zpáteční cestu, což mi přijde docela dost. Lodě jezdili docela často, myslím, že to bylo každou hodinu. Představovala jsem si krásnou romantickou lodičku, kde se budu moct kochat pohledem na moře, ale čekalo mě menší zklamání. Loď byla převážerná turistů, kdy vás posadili do spodní kajuty a neviděli jste nic. Když jsme na ostrov dorazili, zklamání mě ihned přešlo.

Už v přístavu jsem byla ohromená krásnými bílými skalami, které čněly nade mnou. V přístavu je možnost si koupit plavbu okolo ostrova na loďce, což si myslím, že může být hodně hezké. Na můj vkus to bylo dost drahé, tak jsme se vydali na obhlídku ostrova po pevnině. Z přístavu jezdí autobusy do všech koutů ostrova, můžete si zde půjčit skútry nebo si vzít taxíka. Já se však rozhodla, že se chci projít. Vydali jsme se na zdejší horu Monte Solaro pěšky. Z druhé strany vede i lanovka, ale hora to není velká, měří 589 m.n.m., a procházka to byla skvělá s krásnými výhledy. Dolů jsme pak scházeli druhou stranou horu, vede zde značená trasa. Z Monte Solara je úžasný výhled do všech stran. Moc se mi zde líbilo a určitě bych toto místo při návštěvě Capri nevynechala. Zpátky jsme jeli se západem slunce zase lodí. 

4. den – „Vesuv a Pompeje“

Program na dnešní den jsem měla docela nabitý, ale stihnout se dal. Ráno jsme se vydali z hlavního nádraží v Neapoli vlakem Vesuviana přímo na zastávku, odkud vyjíždí autobusy směr Vesuv. Nejdříve jsem nahoru chtěla jít pěšky, ale byla jsem přehlasována, protože bychom už nestihli Pompeje. Autobus vyjížděl přímo od nádraží a stál cca 12 eur/os za cestu tam i zpět. Dovezl Vás k vrcholu Vesuvu, odkud vedl chodníček cca 0,5 km do kopce ke kráteru. Už když jsme vystoupili z autobusu, tak jsme cítili, že nahoře se citelně ochladilo. Já však na to byla připravena a měla sbalené oblečení. Pohled do kráteru byl opravdu zážitek, byla zde všude cítit síra a ze sopky se kouřila. Člověk si v tu chvíli uvědomí nebezpečí, že sopka může kdykoliv znovu vybuchnout. Když jsme si výhled dostatečně užili, sedli jsme na autobus, který jel dolů.

Sedli jsme znovu na vlak a jeli k Pompejím. Areál se nachází kousek od vlakového nádraží a je opravdu rozsáhlý. Zabralo nám celé odpoledne než jsme si to prošli, a to jsme zdaleka nestihli všechno. Toto místo nás všechny zasáhlo, člověk si zde umí reálně představit, co za hrůza se zde musela tehdy dít. Budovy jsou tak zachovalé, že to až není možné po tolika letech. Když v pozadí areálu ještě vidíte sopku Vesuv, tak je jen těžce představitelné, jak tehdy ti lidé umírali. Zpět jsme zase jeli vlakem. Myslím si, že výlet na Vesuv a do Pompeji si určitě nenechte ujít, opravdu to stojí za to.

5. den – „pobřeží Amalfi“

Další krásné místo v Itálii! Ani bych nevěřila, že to bude tak nádherné pobřeží. Ráno jsme si po docela velkém boji půjčili auto, určitě pro příště doporučuji mít auto zařízené předem. Sehnat auto v Neapoli není jen tak. Navíc ta dopravní situace je jen pro otrlé. Pokud se za volantem bojíte, raději bych volila jinou formu dopravy. Místní si zde s dáváním přednosti moc hlavu nelámou a na červenou vpravo se jezdí normálně, někdy se jezdí i rovně, hlavně v noci. Za celou dobu jsem neviděla ani jedno auto, které by bylo nepoškrábané, takže bych doporučovala se dobře pojistit. 

Než jsme si auto půjčili, tak nám to zabralo docela dost času. Než jsme dorazili do národního parku u pobřeží Amalfi bylo už po poledni. Při přejezdu pohoří se nám otevíraly nádherné výhledy na obě strany, jak na stranu Vesuvu a Neapole, tak na stranu pobřeží Amalfi. Pořád jsme zastavovali a fotili. Opravdu nádhera!! Když jsme najeli na cestu, která vede pobřežím, byla jsem nadšená. Klikatící se cesta vedla ve skálách, které se střídaly s vesničkami, kterými jsme projížděli. Pod námi byly obří útesy, a nad námi vysoké hory, ve kterých byly zasázené domečky jako z pohádky. Kochala jsem se za každou zatáčkou, kterou jsme projeli. Den jsme završili dechberoucím západem slunce, které zapadalo přímo do moře. Západ byl vidět z celé cesty, které lemuje pobřeží, určitě doporučuji. Po cestě zpět jsme se zdrželi ještě v koloně, takže jsme na ubytování dojeli docela pozdě, ale nám to nevadilo, auto jsme vraceli až další den.

6. den – „Neapol a návrat domů“

Poslední den před námi, k večeru nám letělo letadlo, takže jsme měli čas jen tak do 2 hodin. Dobu jsem využila k procházce po Neapoli. Město je opravdu svérázné a stojí za to si ho projít. Ve městě vládne chaos, všude jezdí skútry a auto, a to i v těch nejužších uličkách. Je zde plno obchůdků a turistů. Mezi turisty jsou místní, které poznáte na první pohled, velmi často chodí v kapucích. Procházeli jsme hlavní památky, ale žádné extra stavby, podle mě, to nebyly. Jde spíše o atmosféru města, která je jiná, než v jiných evropských městech. Po procházce jsme jeli na letiště a vzhůru domů.

Zápisky z Neapole – E-book

Pokud máte zájem o podrobnější zápisky z naší cesty spolu s mnoha užitečnými radami, napište mi email na majanacestaaach@gmail.com a pošlu Vám ho zdarma 🙂