Tanzánie, Zanzibar

„Chudoba a všude jen chudoba, krásná a neznáma příroda, nepořádek a mizející voda v moři.“

Itinerář

• 1. den – Stone Town, Prison Island a želvy, Nakupenda Island
• 2. den – odlet do Arushi, Tanzánie, procházka po městě Arusha
• 3. den – safari národní park Tarangire
• 4. den – Národní park Arusha
• 5. den – vodopád Materuni waterfall, coffee tour
• 6. den – Hot Spring Kikuletwa, odlet zpět na Zanzibar, Maruhubi historical sites
• 7. den – Spice tour, pláž Nungwi
• 8. den – pláž Kendwa
• 9. den – Mnemba Island, Matemwe, Pwani
• 10. den – Kiwengwa, Uroa, Jozani forest, Michanvi Kae
• 11. den – Pingwe – restaurace The rock, Paje
• 12. den – pláž Jambiani
• 13. den – pláž Mtende
• 14. den – Kizimkazi, pláž Mtende

Před odletem

Odlétali jsme brzo ráno z Vídně. Nechtělo se nám jet v noci, tak jsme přespali v malém hotýlku ve Vídní. Byl to super start dovolené. K večeru jsme se šli projít po centru Vídně a hrozně jsme promrzli, ale užívali jsme si to, neboť jsme si říkali, že se brzo budeme potit horkem. A taky že ano!! Opravdu jsme promrzli na kost.

Parkování na letišti ve Vídní je extra drahé, při té ceně na 14 dní mě opravdu zamrazilo, chtěli 120 euro. To jim určitě nedám! Co ale jiného s autem? Nakonec jsem našla parkování asi 5 km u letiště s transferem brzy ráno. Bylo to u Life hotel, platili jsme nakonec 78 euro, a i tak mi to přišlo hodně.

V 5 ráno jsme už byli na letiště a před 7 odlétali s KLM směr Amsterdam a pak Zanzibar. Let trval asi 12 hodin. V 21 hodin místního času jsme byli na Zanzibaru. Je zde posun času o 2 hodiny. Měla jsem objednaný pohodlný hotýlek kousek od letiště, došli jsme to dokonce pěšky. Jmenoval se 27 Cafe Zanzibar Airport. Byl hrozně útulný, moc se mi zde líbilo a můžu ho doporučit. Přišli jsme totálně uřícení a oni nás přivítali ledovou šťávou z manga.

1. den – “ Zanzibar a jeho pláže“

• Stone Town
• Prison Island
• Nakupenda Island

Ráno po snídani jsem celá natěšená vystřelila z hotelu, už jsem se nemohla dočkat na nové zážitky. Chtěli jsme chytnout nějaký taxík směr Stone Town, ale moc se nám to nedařilo. Zastavil u nás ale miniautobus dala-dala. Hned jsem do něho nasedala, neboť jsem věděla, že to bude zážitek. A taky byl! Ten autobus byl nafukovací, kolik lidí se do něho vlezlo, nechápu. A stál asi 10 Kč.

Při procházce jsme nejdříve natrefili na Fredyho Mercuryho rodný dům. Je to obyčejný dům s nápisem, uvnitř je muzeum. Pro fanoušky Queen to musí být asi zážitek. Procházeli jsme se uličkami města, když nás odchytili první prodejci zájezdů na Prison a Nakupenda Island. Nakonec jsme nějak cenu usmlouvali na 17 dolarů na osobu a jeli.

Prison Island byl super. Na ostrově jsou želvy, které se zde dostaly ze Seychel. Jsou opravdu veliké, váží až 200 kg a dožívají se věku až 150 let. Dále je na ostrově stará věznice, kde se shromažďovali otroci před přejezdem do Ameriy. Při příjezdu na ostrov vás překvapí nádherná pláž. Když jsme se dostatečně pokochali, pokračovali jsme v naší cestě na Nakupenda island.

Nakupenda Island je písečný val. Je to malinký ostrov z písku s průzračně modrým mořem. Hotový ráj na zemi! Pro únik ze špinavého Stone Town jako dělaný. Vykoupali jsme se tady a dostatečně si ho užili. Pak jsme jeli zpět směrem Stone Town

Prošli jsme všechny další zajímavé místa ve Stone Town, ale nic mě až tak nezaujalo. Na západ slunce jsme byli ve Forodhani park, kde zrovna byl trh s jídlem, byl to super zážitek. Ochutnali jsme tuňáka s jejich kukuřičnými plackami. Svůj den jsme ukončili na Darajani Bazaar, což je trh. K večeru bylo ve městě velmi rušno. Všichni lidé vyšli do ulic buď za zábavou, nebo něco prodat. Tolik lidí pohromadě byl fakt mazec. Každý nám něco nabízel. Vůbec nebyl problém sehnat někoho, kdo by nás odvezl zpět na hotel.

2. den – „Vzhůru do Tanzánie“

Odlétali jsme ze Zanzibaru ve 13:30 a na letiště jsme dojeli taxíkem za hříšných 10 dolarů za 600m jízdy. Ale v tom horku se mi s těmi kufry nechtělo vláčet. Hned na letišti se o nás poprali místní, kdo nám naloží kufry na vozík a doveze nám je na letiště. To jsem ještě nevěděla jak to chodí, za krátkou cestu na letiště chtěli moc dolarů. Dostali 4 dolary a naštvaní odcházeli. Prdím na ně, příště si to raději odvezu sama.

Let jsem měla zamluvený přes Air Tanzanii, byl docela drahý, letenky stály 4000 na osobu, ale do Tanzánie jsem prostě chtěla. Mezinárodním heslem v Tanzánii je Pole-pole, což znamená pomalu pomalu. To platilo všude, i na letišti. Letadlo odlétalo se zpožděním. Let trval jen hodinu, ale se řvoucím dítětem to bylo dost náročné, naštěstí ke konci usnula.

Když jsme přistáli v Arushe, tak jsme byli malinko zaskočeni. Bylo to malé africké letiště, vážně srandovní, vypadalo to jako na konci světa. Poprali se o nás taxikáři a za 400 Kč nás dovezli do Arushe, opět hříšná několikanásobná turistická cena, ale neukecala jsem to jinak. Arushou vede jedna asfaltová cesta, která vede do Moshi. Podél asfaltové cesty stojí všude policie a vybírají pokuty a úplatky, je jich tu vážně plno. Když se sjede z asfalové cesty, cesty jsou katastrofální, všude díry a obří šutry.

Arusha je výše položené a zelenější město pod horou Mount Meru 4566 m.n.m., je vážně obří. Měli jsme na ni výhled z hotelu a nemohla jsem se na ni vynadívat. Už se těším až uvidím Kilimanžáro. Jelikož bylo ještě málo hodin, vydali jsme se do centra Arushi, taxíkem za 150 Kč. Centrum bylo šílené, tolik chudoby všude okolo. Mě bylo těch lidí tak líto, ale člověk to nemůže změnit. Stáli na nás frontu, aby nám něco prodali. Byla jsem z nich totálně nervozní. A když neměli co prodat, tak aspoň žebrali. Po krátké procházce jsem došli na centrální tržiště, to bylo obrovské, ale neměla jsem odvahu jít dovnitř, myslím, že by nás sežrali zaživa.

Po dvou hodinách procházení jsme jeli zpět na náš úžasný hotel New Charity Hotel.

3. den – „Konečně safari!“

Na safari jsem se těšila hodně dlouho a byl to největší zážitek dovolené. Měli jsme namířeno do Národního parku Tarangire. Člověk by neřekl, jak může být safari v tak chudém státě jako je Tanzánie drahé. Dvě noci v Národním parku Serengety stály přes 20 tisíc. Dlouho jsem hledala, než jsem našla něco přijatelného pro nás. Měla jsem vše zařízené přes Roadside Tanzania za 160 dolarů. Byli vážně skvělí.

Už 2 hodinová cesta k národnímu parku byla zážitkem. Všude byla savana a sucho, byla tady příšerná chudoba. Lidé žili v jurtách, které měly v průměru 1,5m, žila zde celá rodina bez ničeho, jen s dobytkem. Neměli vůbec nic, ani vodu. Malé děti podél cesty pásly dobytek místo školy, úplně malinké děti a taková zodpovědnost za dobytek, který je živí. Nejsilnějším zážitkem bylo vidět pít celou rodinu včetně dobytku ze špinavé kaluže. Pořád to mám před očima.

Národní park Tarangire byl skvěly, jezdily jsme zde celý den a viděli plno zvířat. Viděli jsme antilopy, žirafy, zebry, slony, lvy a to vše ve volné přírodě bez plotu a kousek od nás. Byl to neskutečný zážitek. Na hotel jsme přijeli za tmy.

4. den – „Národní park Arusha“

Další akční den. Na ráno jsem měla objednané auto s řidičem. Auto stálo 80 dolarů na den, řidič 20 dolarů, přišla mi to jako směšná cena za řidiče. Měla jsem ho zamluvené na 3 dny. Vzhůru za dobrodružstvím!!!! Měla jsem trochu obavy, co s tím řidičem budeme dělat, ale nakonec jsme byli rádi, že ho máme. Jmenoval se Allan, říkali jsme mu Karel. Karel znal národní park jako své boty, prý tam kdysi prováděl, tak máme být v klidu. Vstup do národního parku stál 59 dolarů za osobu, za Karla jsme platili 15 dolarů. Cesty v národní parku byly velká výzva i pro naši čtyřkolku Toyotu RAV4. Některé cesty jsme projeli tak tak, a spodkem auta jsme dřeli pořád. Divím se, že to to auto přežilo. Národní park Arusha byl úplně jiný než Tarangire. Leží ve vyšší nadmořské výšce, kde už není savana, ale tropický les. Tady zvířata netrpí nedostatkem vody, všude je vody plno. Díky tomu jsme viděli i hrochy a růžové plameňáky v tamní úžasných jezerech. Dále jsme viděli žirafy, buvoly, zebry, opice s krásným bílým ocáskem. Vystoupili jsme z auta na kopce, na vyhlídce a okolo nás se procházela žirafa, úžasný pocit!! Byl to nakonec boží národní park. A Karel byl super průvodce, ještě že ho máme.

Karel s námi měl být tři dny a neměl s sebou vůbec nic. Přišel a neměl ani batůžek, sranda. On by byl snad celé dny hladem a bez pití. Bylo nám ho líto, tak jsme mu dali aspoň vodu a vždy se s ním rozdělili o svačinu, koupili mu kafe a večer na hotelu polévku. Chudák. Nakonec spal v autě u hotelu. Měli jsme super luxusní hotel s vyhlídkou na Kilimanžáro. Nemohla jsem uvěřit, že vidím tak vysokou horu a ještě jsem u ní tak blízko, to byl pocit!!! Příště se tady vrátím a vylezu nahoru. Celý večer jsme seděli na střešní terase pod Kilimanžárem.

5. den – „Vodopád Materuni a výbuch auta“

Dneska byl v plánu 45minutový trek k vodopádu Materuni. Sedli jsme do auta a jeli vyzvednout místního průvodce do Moshi. Průvodce stál 400 Kč za osobu, ale nebylo to moc, neboť 300 Kč stojí vstupy do Materuni waterfall a coffee tour. Jeli jsme prudkou bahnitou cestou do kopce nahoru a najednou nám začala vařit voda v chladiči, zastavili jsme a čekali až to zchladne. Takhle jsme zastavovali ještě 2x, a když jsme zastavili potřetí tak něco v autě vybuchlo, byla to hrozná ráno, všichni jsme utíkali z auta ven. Chudák malá Elenka spala v autě a vzbudilo ji to, řvala jak tur. A dojeli jsme, naštěstí, že jsme měli Karla, řekl nám, ať jdeme na vodopády, že to zatím vyřeší. Tak jsme šli. V příšerném vedru jsme museli dojít ten kopec, ufff, byla to dřina. Ale k vodopádům už to byla příjemná procházka. Procházeli jsme kávovými a banánovými plantáži. Vodopád byl nádherný, měří 150 metrů. Voda je však ledová, je to fakt pro otužilce.

Po cestě zpátky jsme měli zastávku a ukazovali nám, jak se dělá káva. Bylo to hodně zajímavé a moc se mi to líbilo.

Co však naše auto? Karel přišel s radostnou zprávou, že ho opravil. Moc se mi to nezdálo, ale nastartoval a jeli jsme. Po kilometru však auto znovu začalo vařit a to jsme jeli z kopce. Zatavili jsme a celá vesnice se seběhla nám pomoct s opravou auto. Bylo to fakt milé. Karel řekl některým místním, aby nás dovezli na hotel, že opravu zařídí. Místní nás dovezli a samozřejmě za to chtěli plno peněz. Náš hotel byl snad na konci světa. Jeli jsme strašně dlouho do prudkého bahnitého kopce. Byl to pěkný hotýlek u místních v pralese s nádherným výhledem na Kilimanžáro. Byla to však fakt díra a Karel celou noc nepřijel.

6. den – „Karel se našel, pokračujeme Kikuletwa Hot Springs“

Ráno nás čekalo milé překvapení, v 8 hodin přijel Karel, měla jsem obrovskou radost. Prý přes noc auto spravili, byl na něm vadný termostat. To byla skvělá zpráva! Rychle jsme se sbalili, dali skvělou snídani a jeli do Kikuletwa Hot Springs. Jeli jsme zase děravou cestou s šutry a mezi vychrtlým dobytkem, nikdy bych neřekla, že na takovém místě bude tak krásná tůňka.

Kikuletwa Hot Spring je nádherná modrá průzračná tůňka. Ve vodě jsou malinkaté rybičky, které vám udělají pedikůru. Měli jsme štěstí, že jsme tam byli sami, prý tam bývá často narváno. Osvěžili jsme se a jeli 2 hodiny do Arushi na letiště. Byla to klidná jízda, neboť Elenka usnula.

Rozloučili jsme se s Karlem, byl to skvělý řidič, byli jsme rádi, že jsme ho měli. Odletová hala letiště v Arushi je dalším zážitkem, který stojí za to. Umíte si představit lavičky pod střechou? Tak tak vypadala odletová hala v Arushi. Kufry jsme házeli na vozítko před letadlem. Rychlý let a byli jsme zpátky na Zanzibaru. Teď náš čeká klidnější část dovolené.

Na letišti jsme si půjčili auto, čtyřkolku. Platili jsme 30 dolarů za den, plus 10 dolarů za vyřízení povolení k řízení. Toto povolení musíte mít, kontroluje to policie, která stojí téměř na každém rohu. V Tanzánii se jezdí vlevo, ale na to jsme zvyklí. Když nás jednou zastavili policajti, chtěli po nás Colu nebo Sprite, takže doporučuji nějakou v autě vždy mít, stojí jen 10 Kč. Taky doporučuji mít zapnuté pasy a jezdit trochu podle jejich zažitých předpisu, pokud nechcete platit pokutu.

První zastávka byla Marahubi historical sites. Je to historické místo, není moc udržované, ale bylo hezké. Jako po běloších po nás chtěli 50 Kč vstup, černí chodili bez vstupu. Pořád nás jen ždímali z peněz.

Na západ slunce jsme byli na pláži Fuji beach, která by byla nádherná, ale byla špinavá, plná odpadků. Byla jsem z ní zklamaná, a určitě bych tady delší dobu nebyla. Ubytování jsme měli u té pláže, ale plánovali jsme jen přespat.

7. den – „Koření a pláže“

Po skvělé snídani jsme se vydali kousek od ubytování do Kidichi spice farm. Bylo to skvělé místo. Vstup byl 10 dolarů, ale stálo to za to. Viděli jsme jak roste spoustu známého i neznámého ovoce a koření. Věděli jste, že například vanilka je parazit? Nebo jak roste ananas či tymián? Bylo to velmi zajímavé. Nakonec nám pán vylezl pro kokosy, které nám dali. Měli jsme ochutnávku ovoce, kafe a čaj z jejich koření. Super zážitek!!

Jeli jsme dál na Nungwi beach, byla to asi hodina cesty. Je to úžasná pláž na severu ostrova. Byla čistá s krásnou vodou a bílým pískem Na úplném severu byl sice velký odliv, ale na západní části byla voda celý den. Pokud chcete bydlet na Zanzibaru na jednom místě, tak toto místo určitě doporučuji, jako jedno z mála. Je tady všechno, co jsme potřebovali. Je to sice turistické místo, ale je to fajn a moc hezké. Zbytek dne jsme byli na Nungwi pláži.

8. den – „Odpočinek, želvy a pláže“

Dneska měl být odpočinkový den. Po snídani jsme se vydali do Nungwi akvárium plavat s želvami. Jelikož v noci hodně pršelo, tak bylo ráno zataženo. Ve městě bylo plno vody a obrovské kaluže, byla jsem ráda, že máme takové auto, že ty kaluže přejedeme a probrodíme se tím bahnem. Už ve východě z ubytování bylo po kotníky vody v bahně. Naše auto stálo do půlky kol ve vodě, fakt mazec.

Jeli jsme do akvária, někdy je těžké se v uličkách vyznat, protože google mapy nejsou úplně přesné, ale párkrát jsme se zeptali a za chvilku tam byli. Vstup byl 200 Kč. Jedná se o malé jezírko, ve kterém žijí velké želvy. Šla jsem s nimi plavat, byl to zážitek. Skvělé, určitě doporučuji.

Zbytek dne měl být odpočinkový. Na pláži Nungwi byl velký odliv, rozhodli jsme se jet na pláž Kendwa, která je 5 km autem. Je to taky nádherná pláž s bílým pískem a průzračnou vodou, a je čistá. Ale všude okolo jsou jen rezorty, kde pouštějí jen ubytované. Po nějaké době nás dostihl hlad a nebylo si kde zajít na jídlo. Takže svačiny s sebou. Večer jsme šli na jídlo na Nungwi beach, kde jsme si dali čerstvou rybu z moře za 200 Kč. Byla skvělá.

9. den – „Mnemba island, Matemwe, Pwani“

Mnemba Island je ostrov na severovýchodě ostrova, kde je zákaz vstupu, protože patří k resortu od Billa Gatese. U ostrova je ale úžasný písečný val. Tam jsem se chtěla podívat. Po dlouhém smlouvání nám dali cenu pro bíle 250 Kč za osobu. Písečný val se mi moc líbil, stálo to za ty peníze. Je tady průzračné modré moře a bílý písek. V moři jsme viděli hvězdice a mnoho mušlí. Když jsme se okoupali a pokochali, jeli jsme se potápět z druhé strany Mnemba Island. Ve vodě bylo plno rybiček a bylo to hezké.

Naším dalším cílem byly pláže v Matemwe a Pwani, obě mě dost zklamaly. Nemá ani cenu tady jezdit. Moře je špinavé, všude je plno odpadků a řas. Místní se o tyto místa vůbec nestarají, přitom by to mohly být moc krásné místa. Další nevýhodou východu je odliv. Nevěřila jsem tomu, ale je to fakt blbé. Odliv trval skoro celý den a moře opravdu zmizelo, až kilometr v dálce. Dalo se koupat jen ráno a večer, což je na dovolenou opravdu blbé.

10. den – „Kiwengwa, Uroa, Jozani forest, Michanvi Kae a mizející moře“

Ráno jsme se šli projít po pláži v Kiwengwě. Byla malinko lepší než včerejší, ale nic mě extra nenadchlo. Když jsme zastavili a šli se podívat na pláž Uroa, tak jsme byli hodně zklamaní, k pláži jsme přecházeli přes skládku odpadků. A navíc se na pláži objevili opět ty drzé děti. Bylo jich hodně, obklopily nás a škaredým způsobem chtěli dolary, podkopávaly nohy a byly fakt drzé. To se nám stalo už i na plážích v Matemwe a Pwani. Když jsme je viděli, jeli jsme pryč.

Jozani forest mi trochu zlepšil náladu. Ale je to taky místo na vydělávání peněz, vstup stál 250 Kč na osobu, na to, co jsme viděli mi to přišlo hodně. Dostali jsme místního průvodce (kterému stejně nakonec všichni dají ještě peníze), který nás nejdříve provedl Jozani forest, ukázal nám opičky guerézy zanzibarské, které jsou prý vzácné. Povyprávěl nám něco o pralese a jeli jsme vlastnímy auto do kilometr vzdálené Mangrove walk. Mangrove walk je krátká procházka po dřevěných lávkách s výkladem.

Poslední zastávkou, kde jsme měli zároveň ubytování, byla Michanvi Kae. Vesnička na poloostrově, kde je krásně vidět západ slunce z pláže. Tato pláž už byla o něco lepší, tady jsme si lehli i my. Zase ale byl delší odliv, kdy pláž nebyla tak hezká, a příliv ráno a večer.

11. den – „Pingwe, Paje – a moře čaruje“

Jeli jsme po východní straně ostrova, kde moře v odlivu prostě mizí, nejhorší na tom je, že je odliv skoro celý den. Do Pingwe jsme dojeli ráno, což znamenalo, že tam bylo ještě dost vody. Nachází se zde ikonická restaurace The Rock, je moc hezká. Což nás ale překvapilo od předchozího dne je, že když moře mizelo, tak za sebou nechávalo písečné ostrůvky s krásně čistou vodou okolo, bylo to moc hezké. Hned jsme to využili ke koupání, pak si dali předražené kafe v restauraci The Rock a fičeli do Paje.

Paje bylo taky hezké letovisko bez vody, ale s krásnými bílými ostrůvky z písku a bílo-modrou vodou. Šla jsem se hned po vodě projít. Všude okolo mě byly desítky kite surfařů, mít více času, tak to taky zkusím. Dneska to moře bylo malinko lepší. Ten večer jsme měli super ubytování hned na pláži s pokojem s výhledem na moře, skvělé!!

12. den – „Jambiani pláž a hrajeme si na koupače v resortu“

Odpočinková část dovolené začíná, ráno jsme si šli lehnout na hotelové lehátka, protože na pláži ještě pořád bylo moře. Když začalo před polednem mizet, jeli jsme se podívat na Jambiani pláž. Byla podobná jako pláž v Paje.

Po cestě jsme si zašli na svahilské jídlo, bylo to jakoby rybí hustá polévka s rýži. Zajímavé a ani jim to jejich svahilské jídlo netrvalo uvařit tak dlouho, jako ostatní jídlo. Normálně se čeká na jídlo přes hodinu, tam se čekalo jen půl.

Poslední část dne jsme si šli hrát na resortové koupače. Chtěli jsme dovolenou se vším všudy, tak jsme si objednali resort. Nebylo to moc drahé, stálo to 1100 Kč na osobu včetně polopenze. Bylo to úžasné ubytování bazén, pokoje s výhledem na moře, nahoře terasa s výhledem na západ slunce, soukromá pláž s lehátky, o kterou se starali atd. Prostě sen!! Na jeden den super, déle bych to nevydržela. Večer jsme viděli perfektní Masajské vystoupení.

13. den – „Nejlepší pláž ostrova Mtende beach“

Dopoledne jsme strávili na resortu, v poledne jsme se vydali na další pláž Mtende beach. Nebylo to daleko, ale už jsme se děsili, co to zase bude. Platil se vstup 20 Kč. Takhle pláž mi doslova vyrazila dech, konečně nějaká krásná pláž na ostrově!!! Byla jsem nadšená. Krásná, čistá, bílá pláž s průzračnou vodou. Na pláži byla na skále restaurace. Vypadalo to úžasně. Tady budu celý den!!

Večer jsme měli ubytování v Kizimkazi, chtěla jsem se podívat i do tohoto koutu ostrova. Na pláži v Kizimkazi jsme pozorovali úžasný západ slunce.

14. den – „Kizimkazi, Mtende beach a odlet“

Ráno jsme se šli podívat do Kizimkazi. Je to malá rybářská vesnička s hezkou pláží. Sice není úplně čistá, ale je opravdu hezká. My jsme se rozhodovali, jestli zůstaneme, nebo pojedeme zpět na pláž Mtende. No jeli jsme zpět, protože Mtende byla nejlepší. Celý den jsme se váleli na pláži, dali si pozdní oběd v restauraci na skále a večer fičeli na letiště, kde jsme vrátili bez problému auto.